Marie

Marie uklízela jako každou neděli

a co nevidí

v koutě, v ložnici něco rudé leží.

Přistoupila blíž a kouká,

no je to malej mužskej.

Černé vlasy měl

a pohled odevzdanej.

Je to malá kůže, povídá.

Měřil něco přes dvacet cenťáků

a na ni se koukal.

A pak promluvil.

Kůže mi je malá, Márie,

zato ty seš dneska hezká moc.

No a Marie řekla, ďekuju, žoldáku

a dlouho si pak povídali.

Byl divnej a Marii měl moc rád.

Vyšlo na albech

1996