Dušička hloupá... ani neví, že je obětí... k hladině stoupá... až s tím skončí, ke dnu poletí... voda ji koupá... dál jí škodí nemít ponětí... dušička hloupá... Šetřím si výsměch na poslední... nejdřív odsoudit přísně, že někdo smí donýst mi v hrníčku nevinnou dušičku... Dušička hloupá... k hladině stoupá... voda ji koupá... z kůže ji loupá... Tak anebo tak, tím jedem s jinejma dráhama... víno nebo lák popijem s příštíma jízdama... vítěz nebo žák projížděj dalšíma slokama... tak i naopak šibuje vlak... Křečovej úsměv mění se v rým... mění se v úspěch povýšením... smím držet v zajetí oběti objetí...