Ten jazz, co tady v baru hrají

už balancuje na okraji,

je ze mě málem melancholik,

říkám si: mluv a nepij tolik.

Co? Můj věk? No to se, holka, pleteš,

narodil jsem se totiž v pěti letech.

Mám doma sbírku orlích koster,

whisky a velkou vodní postel.

Poslouchej, jak se nám

pomalu kazí pleť.

Je spousta otázek

na jednu odpověď:

Jsem tvýho zmatku

šedá eminence,

o kousek rostu

po každý sklence.

Co takhle zúžit vrstvu vzduchu,

démonů sbírku mám a taky duchů.

Pojď se mnou mlčet, nebo na whisky,

do rytmu zmítají se ohryzky.

Můžu ti zahrát na kytaru

zalitou celou do jantaru.

Napij se, najdi svoji hvězdu

tam, kde noc couvá do průjezdu.