Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem

nikdy nevíš, kde to dítě sebere

že rodiče nejsou jeho rodiče

otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem

Otec si byl jistej, matka nejistá

nikdy nevíš, co ti život přichystá

jediná věc, kterou jsem se dozvídal

bylo, že se u nás doma dojídá

To krásný dětství, šťastnej obličej

a jak to panečku letí

první půl života nám ničej rodiče

tu druhou děti

Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě

na základce nechodil jsem na oběd

šel jsem domů dojíst jídlo z neděle

byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej

Na chodbě kříž

s mrtvým Ježíšem

na sobě máš

chemlon kožíšek

a kalhoty po bráchovi

vzadu s klínem, jako nový

Dojídat je u nás pořád pravidlem

když se mluví, tak nanejvejš o jídle

když syn něco řeší, já mu povídám

rači jez a mlč, u nás se dojídá