ON:

Probudíš se, hlava bolí, zdá se, že jsi alkoholik

žaludek se taky vzbudil, puch, jak by tu řádil mor

v puse cítíš hnusnou pachuť, oční víčka drží v šachu

slunce přes chuchvalce prachu, oranžovej semafor

co to vedle tebe leží? cizí, ženě blízký tvor

jenom šeptáš: never more.

ONA:

Probudíš se, nejsi doma, vedle tebe chlápek co má

obličej jak bublaninu, slušnej casting na horor

jeho dech je závan smrti, strašnej byt ve strašný čtvrti

aspoň že tě neuškrtil, ztrácíš smysl pro humor

cos to sakra včera pila? chce to model „vichr z hor“

a potom už: never more.

Kráčíš k ránu krajem slastí

pravda, právě ku propasti

a sakra, jsi na okraji

krásný kravál k tomu hrají

havrani když nebe

krá krá krá

krájí

ON:

Takhle paní, ta je, teda… spodní prádlo všude hledá

a pak sípe, kristapána, musím si vzít postinor.

ONA:

Sama sobě se teď hnusíš, řekni jenom já už musím

žádnej úsměv, žádný pusy, na rty ani na bachor

jednou na to vzpomeneš si jak na hodně trapnej fór

jdi a hlavně: never more.