1. Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám,

stádo mu zbloudilo bůhvíkam.

R: Ať sníh či déšť padá tmou,

já a můj Doney Gal nesmíme snít,

stále dál cestou zlou

já a můj Doney Gal musíme jít.

2. V zádech už máme snad tisíce mil,

stále jen spolu jdem, neznáme cíl.

R:

3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor,

já ať to jsem, a ne můj Doney Gal.

R: