Za dob mý mladosti bejvaly radosti opravdu upřímnější.

Tenkrát i holčičky byly jak větvičky tak nějak ohebnější.

Abych si na všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval,

teď jsem v tom notesu poslední adresu nadobro vygumoval.

R: Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet.

Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou.

Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne.

Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament.

2. Šel jsem za Aničkou na půdu se svíčkou, vtom jsem se s někým srazil.

Andulčin pan otec hnal mě až na kopec a tam mně jednu vrazil.

To mě tak trošičku zarazilo, že mně až po zádech zamrazilo.

Klobouk mi pošlapal, svíčkou mě pokapal a to mě urazilo.

R:

3. Bejval jsem jako kluk úplnej hromotluk, urostlej jako jedle.

Holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, ale teď už jsem vedle.

Život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný,

už na nic nečekám, dávno vím, že už mám svůj příděl vyčerpaný.

R: