1. Pan továrník Krausamintz kavalír byl známý

rád měl všechno na světě, hlavně ale dámy

Že byl trochu při letech, tak si řekl: Jářku,

opatřím si privátní mladou sekretářku.

Z inserátu našel si slečnu Emilku,

v továrně pak zdržel se vždy jen na chvilku.

R: Já chodím ráno k Emě a večer ona ke mě,

my sejdeme se vždycky akorát,

Vždyť žádná jiná nemá tu kulturu co Ema,

ta mohla by mít v lásce doktorát.

Děláme zázraky, ona a já taky,

žádná se neumí tak hezky smát,

Když nepřijdu já k Emě, tak přijde ona ke mě,

my sejdeme se vždycky akorát.

2. Se zdravím pan Krausamintz býval na tom bledě,

teď však, co má Emilku, mládne vůčihledě.

Ač s ní dělá přesčasy, na světě je radši,

všichni o něm říkají: Den ze dne je mladší.

Co je toho příčinou, když se někdo ptal,

pan továrník diskrétně jen mu zašeptal:

R:

3. Ema měla zásadu: láska nese mince,

přece se však přejedla toho Krausamintze.

Časem se jí zalíbil též pan prokurista,

pan pokladní, účetní, ba i inkasista.

Aranžér a volontér, a tak dál a dál,

za půl roku zpíval si celý personál:

R: