Já z hospody se potácím

sám svoje drobný utrácím

moje stará to těžký se mnou má

když du domů s hrůzou usíná.

Mám samý divný nápady

jenom ty mi lezou do hlavy

zdálo se mi, že jsem v lochu byl

teď už nevím, jak bych jenom žil.

Já vždycky říkal dost

mám zlej pocit víc než moc

já vždycky říkal dost

zkaženej život no nic moc.

Dál už nemám šanci přežít

dost už bylo všech těch věcí

Zrovna včera, napřed ženská

potom sklo no a potom pecka

Každej den všechno stejný

snad si pro mě přijdou černý

Chtěl bych zmizet není kam

už sou tady zbyl sem sám.

Já vždycky říkal dost

mám zlej pocit víc než moc

já vždycky říkal dost

zkaženej život no nic moc.