Až mi večer rozbije i poslední z mích snů

a modré světlo televize, předpoví pár příštích dnů.

Až naposled si unaveně zkusim něco přát

až bude ticho místo křiku šaman v houfu kolibříků

začne se mi ptát...proč!

Za nima, za nima, za nima, ženem se všichni

jak stádo.

Za nima, za nima, za nima, poslušný víc než

je zdrávo.

Za nima, za nima, za nima, budoucnost je

černá tečka.

Za nima, za nima, za nima, nežijte pak

žijte teďka.

Až si vítr koupí zbytek nepoddajných mořských

vln a bílý vločky předplatí si šedý skály velehor.

Až o pár minut světla a tmy den a noc se začnou

prát.

Bude pozdě na výmluvy a na slzy a na přímluvy,

šamanovi před očima nahý budem stát!

Za nima, za nima...