Až zapadne slunce

tak rozsvítím jedinou svíčku

a dám ti napít lektvar zapomnění

Až andělé spánku nám zatančej menuet

na každym očnim víčku

pak konečně pochopíš

že cesta zpátky už není

Tak proč se bojíš říct že to končí

tak proč se bojíš to říct

vždyť já ti na cestu posvítím loučí

a odvedu hady od těch míst

Tak proč se bojíš

to říct...

Tak tudy jsme šli lásko

byla to krajina šera

A na prsou jak hada

hřáli jsme placatku rumu

A stébla nás bodaly

au! já to cejtim jak včera

než došli jsme na konec cesty

než došli jsme domů

Tak proč se bojíš říct že to končí...

A na každym kopci je místo

kde láme se země

kde únava stává se

vzpomínkou na starej film

A jen oči zvířat tě povedou

plaše a němě

než pověsíš svůj ranec smutku

na nejbližší jilm

Tak proč se bojíš říct že to končí...