Rámy jsou prázdné

tak plátna pomalujem',

nadšení narůstá,

když dojem rezignuje.

Štětec mám za zády,

a plány před očima,

decentně zakončím,

co nikdy nezačíná.

Pak vítr zafouká,

do lodi nasedneme,

plachty jsou napnuté,

útesy nabroušené.

Stačí pár nárazů,

uklouznout na mělčině

a do svých přístavů

se nikdy nevrátíme.

Začmáráme představy,

obrysy nepřetáhnem'.