Kulhavej den

myšlenky traktory

chodníky vsakujou

bezbranný hovory

Moc lidí mluví

k jednomu uchu

chudák ucha majitel

chudák Stvořitel

Chtěl bych mít dutou hlavu

plnou světla a průvanu

Šeptat jen jedno slovo

a poslouchat ozvěnu...

Ale je to jen sen.

Kde je to slovo, kde je?

Život ho nevydá

a v knihách je jen zrní.

Vím, že jsme ho znali,

ale už toho bylo moc

a my jen tápeme.

A i kdyby jsme ho nalezli,

asi bysme měli strach

ho znovu vyslovit.

A bylo to vůbec slovo?

Nebyl to rak v potoce,

hadřík na trámu,

vzpomínka na otce,

kořalka po ránu?

Nebyl to pocit? Dech? Pohled?

Dotek? Vůně? Nebo jen malej pohyb,

zachvění, nepatrný ani ne znamení?

Ach, proč jsme se ztratili?

Ani Panna Sedmiboká

nezná cestu

a vrátit se nemůžeme

nebo se nám prostě kdoví proč

nechce.

Pomalu

ale zcela jistě

jednou všichni

vykrvácíme

Pak se budem otáčet

ukazovat

a blbě se ptát:

"Kde to jsme?"

A to nebude sen.