jo kytky jsou

a děti ječej

prádlo se houpe usychá, usychá, usychá

ve dvoře někdo

zas spálil jídlo

to se mě naštěstí netýká, netýká, netýká

na ulici tolik krásy,

že se to pochopit nedá, nedá, nedá

lidi se smějou

zpívaj ptáci,

zpívá i na rohu invalida, invalida, invalida

živote jak tě nazvat

skoč si do kola

když tě to tak baví

nebo si odpočiň

máš jazyk na vestě

takovej taneček pořádně znaví

takovej taneček pořádně znaví

tramvaje jezděj

úplně přesně

a v metru to voní, voní, voní

po celým městě

nastalo příměří

jo proto ty zvony tak zvoní, zvoní, zvoní

zavřeli špitáli

že nejsou nemocní

že jsou už všichni zdraví, zdraví, zdraví

v hospodách čepujou

alkohol za darmo

holubům se sype zrní, zrní, zrní

živote jak tě poznat

miluj mě tolik jako já tebe

bolí mě u srdce

když pořád myslíš

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe

jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe