Heja! Heja!

Padla už noc!

Volám Tě, milá,

s prosbou o pomoc!

Heja! Heja!

Nebuď smutná, moje milá!

Rozsek sem si lebku!

Tu jedinou co mi zbyla!

Heja! Heja!

Nebuď smutná, moje milá!

Vždyť se jenom rozpůlila!

Od tý doby jsou dny bez Slunce

Vidím jen šeď a k tomu dva Měsíce

Když se rozeběhnu

půlky hlavy mi klepou o ramena

a duše má

duše je ňáká zakalená

Heja! Heja!

Co to říkáš, moje milá?

Že už nemůžeš?

Že už si z toho unavená?

Heja! Heja!

Nebuď smutná, moje milá?

Nebo že by hlava puklá

tvoje srdce rozpustila?

Heja! Heja!

Nebuď smutná, moje milá!

Snad by zase srostla,

kdyby si mě políbila!