Není tě slyšet, musíš křičet

není tě vidět, musíš hořet

Není tě slyšet, musíš křičet

- hlasitě zpívat a nebo řvát

není tě vidět, musíš hořet

- do noci zářit jak žhavej drát

Město je past, když tě chytí,

tak tě nepustí

například chlast ve kterým tě rozpustí

a nebo tamta, co se domů ráno navrací

od pátku pátej z party,

komu byla matrací

Město je plný těch, co navzájem se neslyší i když si slabiky a slova hrnou do uší

nebo volají si z utrženejch sluchátek

dneska to zrušíme a přehodíme na pátek

Není tě slyšet, musíš křičet

- hlasitě zpívat a nebo řvát

není tě vidět, musíš hořet

- do noci zářit jak žhavej drát

Město je zbraň hromadnýho bydlení sto tisíc večeří a obědů a snídaní radostná poušť, která někdy odpouští a nebo zezadu tě chytí, drží, nepouští

Město je past, která sebe buší do zubů

líbezná směs ještě líbeznějších způsobů

například člověk, kterej bydlí

někde nade mnou

ten občas koupí láhev

a pak tančí před bednou

Nebo ten kdosi,

co má obličej tak nevinný

a žije v akváriu,

kde mu rostou šupiny

město je ráj,

v kterým občas někdo zahřeší

vysoký domy,

ale nikde - nejvyšší