1. Kovaná kopyta tepají zem

a říjnovým večerem duní,

čpí jak před pluhem, tak před povozem

slanou a zpocenou vůní.

2. S poslední brázdou a jak na vlnách

odvádí beze stínu

se skřípěním kostí, kloubů a šlach

svou vznešenou denní dřinu.

R1: Suffolkský ryzák i bělavý shire

na svých mohutných křídlech s námi

vlečou svou kládu do setmění

až na lůžko z hřejivé slámy.

*: Mí tažní koně, pohněte z obou stran

tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán,

teď je vás míň a míň a rychlostní skříň znamená víc než srdce.

3. Já najdu ti klisničku z pradávných dob,

kdy nežili staří a chromí,

a skryji tě s ní už bez nářků a stop

za křehké a zelené stromy.

4. Aby nás nebavil směšný tvůj břich

a osmnáct postraňků k tomu,

a jednou, až svět bude plný těch svých

temných a studených domů.

R2: Opět se pustíš do světových stran

a nad šarmem tvým budem němí,

znovu se opřeš do záblesků bran

rozkročen nad celou zemí.

*:

5. Stojí jak tanky na vrcholcích hor

a v bitevní zbroji září,

staří jak svět, ale mladí jak vzdor,

s úzkou a pevnou tváří.

R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev

a planinu skrytou v kouři,

tažnýho koně a zpěněnou krev,

věštící velkou bouři.

X: Taky píseň do nocí, než slunce najde cíl

nad těžkým závojem všech vyschlých pramenů a sil,

v temných vsích a městech lidí mí tažní koně nocí hřmí

a burcují své kočí s vlídnou grácií,

až jednou den se vztyčí a uhasí ten požár svic,

my půjdem znavení všem těm tažným koním vstříc ...

6.=1.

R3:

*:

*:

*:

*: