1. Pověz mi, můj příteli, co uděláš, když rozdělí

tě s někým jeho smích jak žhavý klín,

a on si myslí, jak se zdá, že postačí, když zahvízdá,

hned něhou změkneš jako parafín.

R1: Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání,

až uslyším hvízdání,

ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní,

ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání,

ukryji své zklamání a vezmu jeho hlavu do svých dlaní.

2. A pověz mi, jak lámeš mříž, co uděláš, když nevěříš,

že kroužkovaní ptáci zpívají,

oni hvízdají a pyšní jsou, že létat mohou nad tebou

a na zemi ti z ruky zobají.

R2: Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání,

až uslyším hvízdání,

ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní,

ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání,

ukryji své zklamání a narovnám jim křídla, když se zraní.

3. Poslyš, když mi nevěříš, ty také chceš jít stále výš

a slunce je tak zlaté, až se vlní,

pak se můžeš, když chceš výš, spálit víc, než pochopíš,

a budeš rád, když nenajdeš jen trní.

R1: