Každý ráno, každej den v hlavě svý

otevírám výprodej vědomí.

Tuny, litry vzpomínek

jak projektily letí vpřed.

Nesou zprávy jak by rády chtěly žít.

Před společným obědem zasněží

barbiturátů bílej sen v ampulích.

V košili bílý s řemenem

oknem s mříží se dívám ven

jak plujou mraky, vidím ptáky svobodný.

Večer ještě než jdu spát, písně svý

elektrody začnou hrát ve věžích.

Další ráno další den,

vyhoďme ho z kola ven.

Nemáš páru čí postel k ránu osiří.

REF: Vzývám matku zem

až nedejde soudný den

příjmi mě v obětí.

Navracím se domů,

zatoulaný jedno z dětí.

Nepřítel naslouchá,

slunce v dáli zapadá…

Kouřovým signálem

dám vědět že už jsem připraven…