Popelářská

Dřív, než lásko odejdu,

chtěl bych ti jednu věc říct,

Dmi Emi

jsem něco jako námořník,

a to ti je asi na nic.

Má loď teď právě parkuje,

před barákem u popelnic,

vedu plesnivej život,

zapadlej do popelářských rukavic.

Ref: Sílu mít, budeme na věky šťastní,

dodělám si vzdělání a svezu tě vlastní lodí.

Na na na...

Na na na...

Když budeš chtít, tak přivezu ti,

cokoliv, co si budeš přát,

já mám věci zadarmo,

já jsem vlastně nejbohatší chlap.

Miluji dobrodružství,

na matraci v podpalubí spím,

když přirazíme ke břehu,

vstanu a popelnici naložím.

Ref:

Nedbej prosím na věci,

co lidi o mně říkají,

jenom mi tiše závidí,

mou svobodu a moje nadání.

Já jsem projel křížem krážem

několikrát celej tenhle svět,

nevím, jaký mám příjmení,

a nevím, kolik je mi let.

Ref:

Klíče od všech domů

jako svatej Petr od nebe mám,

ulice a křižovatky,

čísla domů nazpaměti znám.

Třikrát jsem spadl přes palubu,

když jsem z rumu mořskou nemoc měl,

vždycky jsem ale naskočil

a dál s rozbitou hlavou jel.

Ref: Sílu mít, budeme na věky šťastní,

dodělám si vzdělání a svezu tě vlastní lodí.

Na na na...

Na na na...

Teď už vidíš, lásko má,

jakej život můžeš se mnou mít,

Dmi Emi

jsi na mě moc nádherná,

a vlastně proto musím ode-jít.

Ale slibuji, že pokaždé,

když cestu kolem budu mít,

přivezu ti perly,

který lidi ve městě nechtějí.

Ref: