Má loďka se houpe tak něžně ve vlnách vlasů tvých,

vítr se opřel do plachet, protože dobře ví,

že přístav čeká námořníka.

Bezvětří, hladina moře jako sklo a můj kompas se točí jako šílený

na palubě lodi, která nejede nikam, pomalu přicházím o rozum,

v ruce, na které mám vytetované tvoje jméno, držím poslední láhev rumu

a zbytkem pitné vody jsem napsal na rozpálenou palubu: help!

Moře je láska a láska je moře, dítě mé,

už na dohled je místo, kde se sejdeme.

Amore é mare, mare é amore...

Přístav čeká, čeká, v dálce čeká, čeká...