Mlčíš jen a spíš,

něco je teď v nás,

jak ten déšť tam venku za oknem

co právě neslyšíš...

Čekám s únavou

všech svých návratů,

zpátky zase k cestám

jež nekonečné jsou...

Vím, že marně sním,

příběh končí,

jsme si blíž i dál, já vím...

Když my nemůžem žít spolu

a nemůžem žít zvlášť...

Srdce touží, rozum nedá

tu svou daň si brát...

Nocí vzdálená,

něžná jako dřív

v srdci mém tu bydlíš

a v tom svém jsi ztracená...

Buď tu lásko dál,

chci vidět tvoji tvář

i když rozum tiše říká

co jsem promeškal

když zůstávám...