Prší krásně

nebe změnilo se v konev plnou vláhy,

všechny trable vedra pozbývají váhy,

každá kapka je jak jedno slůvko básně...

Všem záhy

líp se dýchá,

všechno kolem oči protře si a září,

rázem poznají se poctivci i lháři

kdo se naparuje, tomu zmokne pýcha...

Už máš

mokré vlásky

jedna kapka z čela po nose ti stéká,

mokrá blůzička ti siluetu svléká,

řekní - zkrásněla jsi z deště nebo z lásky?

Ten déšť

byl tak náhlý,

že jsem sotva stačil pomyslit si pouze,

že tě políbím a že to bude dlouze,

když jsme odhodlaně

k sobě dlaně

vztáhli....

vstříc touze....

Mám tě ráda!

To´s mi prvně řekla...já byl jako v ráji

a vtom začlo pršet - všechno bylo „v háji“...

To si přece člověk jenom jednou střádá,

když má ji..

Když má chvíli

kdy se padající hvězda změní v ústa

a když sen ti řekne: „Probuď se a zůstaň“

Vtom si přijde déšť a ještě k tomu sílí

A vzrůstá...

Sen se hroutí...

Teď se začneš asi po deštníku shánět,

nemáš zapotřebí průduškový zánět!

Proto utečeš mi pryč a to mě rmoutí...

Být Máchou,

aspoň básně

psal bych o tom jak mi smutkem srdce vzdouváš

a vtom vidím tě jak střevíčky si zouváš,

bosá v kalužích mi říkáš:“Prší krásně“

Proč couváš......?

Prší krásně,

lesy mají řasy z mlhavého dýmu

a my zítra asi budeme mít rýmu

a ty místo vlasů promočené třásně...

Prší krásně,

my se pod pláštěnkou nebudeme shýbat,

v tomhle nejkrásnějším dešti chci tě líbat,

každá kapka je jak jedno slůvko básně.....

Náš déšť