Koupil jsem flétnu, byla nová

Řekl jsem mámě, ať ji schová,

Tam kde se trochu práší, ale nikdy moc,

Pak jsem ji pohladil a řekl „dobrou noc“….

A měl jsem pocit,

Jak bych dávno na ni hrál……

A pak jsem dal svou přízeň strunám…

Dech dívkám bral jak příboj vlnám…

A stokrát počmáral jsem papír notový

A přesto nezmizel ten pocit flétnový…

A vlastně nevím,

Jestli mrazil nebo hřál…..

Pak jsem se vrátil zpátky domů za svou flétnou

Na cestě natrhal jsem doušku mateří…

Napsal jsem včelám – ať se všechny večer slétnou

S medovým dárkem u nás u dveří…

Zůstal jen dům a vůně známá…

Stolička u kamen kde sedávala máma…

Na stole lísteček, co býval kdysi bílý…

A sklíčka známých, prachem zamlžených brýlí….

Písmenka nejistá, jež stačila jen říct…

„Už máme chlapče konec května….

Myslíme na tebe!…tvá máma i tvá flétna…

Věřím, že jednou, až na ni budeš hrát,

Poví ti o všem co ti máma chtěla dát…

Písmenka slábnou…další řádky nejsou znát….

A tak se vracím zpátky domů za svou flétnou

A rozumím všem tónům, tónům, které vzlétnou…

Až tam, kde prostý příběh flétnový

Už v kolébkách všem dětem napoví,

Že každý doma svoji flétnu má!

Máminu flétnu

A měl by často na ni hrát……..