Světla aut už svítěj, večer začíná

a na chodník kapky padají.

V parku měsíc visí přímo ve větvích

a z kina lidi domů prchají.

Před barem tu v dešti někdo postává.

Jsi to možná ty, nebo jsem to já.

Ptáš se sebe vejít, nebo nevejít.

Věčnej problém pít a nevopít.

R: Čas, čas, čas, někdy láme vaz.

Je to čas, čas, čas, co máš rád

Je to čas tvůj čas.

Auta kolem svištěj, někdo jede spát

a jinej zase z domu utíká.

A déšť ti umyl vlasy a s nima smutky tvý

a noc tě zvolna polyká.

Jsou tam stejný lidi, jsem tam možná já

a holka náhle tvář tvou pohladí.

Ikdyž není hezká, hezká se ti zdá.

Přemejšlíš a to jí vodradí.

R:

Když jdeš potom k ránu prázdnou ulicí

a děti ještě s medvědama spí.

Zmizela ti s nocí, s deštěm půlnočním,

nebyla, nebo byla, co já vím.

Na protější straně půjdu možná já

zorvna jako ty, prázdnou ulicí.

A ptáš se, kdo ti z vočí písek vymejvá,

a kdo nakrmí mládě krkavčí.

R: 2x + Je to čas...