Se třemi slepci v bufetu.

Dojídám chladnou kotletu

a oni pijí teplá piva.

A jeden šeptá, jiný kývá...

Snad se tu radí odjakživa.

Proč ale právě tu ?

Se třemi slepci jsem tu sám.

Výčepní zmizel bůhvíkam.

I světlo dne se valem ztrácí.

Jen ti tři v černých baloňácích

jsou jako soudci v plné práci.

Anebo je to klam ?

Kdo si to troufne rozhodnout ?

Snad skutečně byl svolán soud

a Spravedlnost, zcela slepá,

mě přišla vyslechnout.

Před těmi slepci v bufetu

ze svého srdce vymetu,

jak z koutů nevětraných skříní,

svou závist, která dosud špiní.

Zrazené lásky. Krádež dýní.

A spoustu úletů...

Kdo o mně může rozhodnout ?

Jedině neúplatný soud.

Jen Spravedlnost, zcela slepá.

Tou dám se vyslechnout.

Já těm třem slepcům v bufetu,

strohém jak země sovětů,

dám zvážit všechno - byť to bolí.

Vtom jeden o pult třískne holí.