Ozvěnu ozvěn vlnobití

někdy k nám vítr zanese.

A sem tam krůpěj, která svítí

perletí víly na plese.

Ach, Bože, potom divme se,

že přes řeky a přes pohoří

srdce se vzpíná,

touží k moři.

Jak srdce krev, tak měsíc žene

příliv na lodě kotvící.

Vám, lodi z kotev utržené,

no a vám, krásní lodníci,

jak bychom mohli neříci,

že přes potoky, přes pohoří,

srdce se vzpíná ?

Chce pít z moří...

Poslední plavčík řek'by: