Je obyčejná středa. A já zas hraju bridž

s liliputánem jménem

Anton Pavlovič.

A koženka se lepí

jak sexuální vtip...

Není to tu špatný, ale

mohlo by tu být i líp.

Líp, líp, líp.

Mohlo by tu být i líp.

Dvě dívky pod zrcadlem

jsou čtyři andělé.

I jim však sem tam skápne

slza do želé.

I kmet na barvotisku

volá z hory Říp:

"Není to tu špatný ! Ale

mohlo by tu být i líp".

Líp, líp, líp.

Mohlo by tu být i líp.

A hovor ? Je tu snadný

jak bezvízový styk.

Kdo by mi ale vložil

minci pod jazyk ?

Ten žold pro převozníka,

aby se neušklíb':

"Nebylo to špatný. Ale

mohlo ti tam být i líp.

Líp, líp, líp...

Mohlo ti tam být i líp."

Je středa - den kdy tričko

lepí se na záda

a liliputánovi

karta nepadá.

A přesto dá mi doutník

a říká: "Klidně kuř !

Není to tu valný. Ale

mohlo by tu být i hůř".