1. Možná, že si myslíš: všechno se stalo, všechno znám,

a když dělám něco jinak než ti druzí, jak hlupák vypadám,

budu takový, jak se žádá, a nebudu si lhát,

že můžu být o něco lepší a že někdo může o to stát,

a nejsme tady věčně, a není se kam skrýt,

tak proč bych měl bejt jinej a jinak, než teď žiju, žít?

R1: Žádný strachy, někam to dotáhnem,

když už jsme jednou tady, přece zpátky nepudem,

šanci máš jen jednou, tak abys' ji nepropás',

jsme na tom oba stejně, já, ty, každej z nás.

2. A možná, že si myslíš: na co ten zpěv a nač ten hluk,

a tohleto jsem dělával, když jsem byl malej kluk,

teď už jsem ale velkej a odpovědnost mám,

s těma svejma písněma jseš, chlapečku, sám,

já nemám času nazbyt, spustu věcí chci zařídit,

tak rychle řekni, co mi chceš, za chvíli musím jít.

R2: Žádný spěchy, někam to dotáhnem,

když už jsme jednou tady, přece zpátky nepudem,

šanci máš jen jednou, tak abys' ji nepropás',

jsme na tom oba stejně, já, ty, každej z nás.

3. A možná, že si myslíš: nač bych se namáhal a štval,

když druhej si leží na slunci a celej den by spal,

a další si sedí v křesle a jen dává rozkazy,

ve chvílích rozšafnosti vyplňuje výkazy,

a další má konto v bance a vilu u řeky,

se vším je spokojenej až navěky (a nikdy jinak).

R1:

4. A možná, že si myslíš: můj život nebyl žádnej med,

a když to vezmu občas zpátky, je mi mizerně i teď,

dělal jsem všechno pro lidi, a co jsem z toho měl -

- zbyla mi jenom lítost, že jsem do toho šel,

dnes už jsem se vším seknul, chci konečně pokoj mít,

a jenom bráním to, co mi nikdo nesmí vzít.

R3: Žádný strachy, někam to dotáhnem,

když už jsme jednou tady, přece zpátky nepudem,

šanci máš jen jednou, tak abys' ji nepropás',

jsme na tom všichni stejně, já, ty, každej z nás.

R1: