Když žaludů se přejedla

pod starým dubem mlsná svině

tak břicho sotva uzvedla

a svalila se na zem líně

Když probrala se ze spaní,

pod dubem rýt se začla v hlíně

Uviděli to havrani a krákorali: Hej, ty dole!

Strom, který kořeny má holé churaví, usychá a hyne!

Co na tom!,

svině zachrochtá a dál se v hlíně ryje zlostně

Mně na dubu tak nezáleží!

Jen když tu žaludů dost leží!

Žaludy, to je dobrota, po které každá svině tloustne!

A ryla dál jak posedlá

S tebou je škoda hovoru - mávl dub větví pohněvaně

Kdybys jen jednou nahoru od země rypák pozvedla

tak poznala bys pravdu prostou

Žaludy totiž na mně rostou!