Ve jménu lásky lásku proklínám

Tmou teď zní její smích,

Ránu, co bolí výsměch rozdírá.

V duši mé padá sníh,

srdce v něm smutně klopýtá.

Raněné výstřelem do ticha,

Za sebou pár šlépějí.

Krvavých umírá.

Ten, kdo nám zlomil křídla havraní,

Do dlaní vdech mráz.

Co spálí květy jarních jabloní,

Nevoní už v nás.

Srdce mé sadem klopýtá,

Stromy v něm vadnou do ticha.

"De profundis" tiše zpívají,

Že něco v nás umírá.

Místo nás zří skutečných,

V duši mé dál víří sníh.

Na stěnách jen stíny z nás,

Něčí hlas umírá...