Pomalu jsem prošlapal svojí podstatu až na maso ucejtil mozoly na krk upnutý laso v rukávu eso v nohavici strach šlapu opatrně na dobu zvedám prach ze špinavejch ulic ze stolu z listu kam složim tělo jak Berlín jeho bistu pak projdu žulou jak Rock Jeffers myšlenkou jestřábi osudu mi proletěj nad těžkou hlavou jsem dítě lehkejch zdí studenejch bytů kopu si hrob jako každej kdo odmlouvá světu kdo se nechce nechat polapit pro kýč nemůžu přestat musim se dostat pryč z ubohých konvencí z konzervy maloměsta od ovcí co se ženou za sebou jak tupá rota mezi paštikama avandgardních hodnot si připadám jak robot prcám jak kokot stovky iluzí a snů který mě držej v běhu povalim věčnej standart zůstanu ve střehu Pepe jak Danny Zucco v partě dělá frajera pak stranou bulí že mu chybí pravá podoba dej prostor asociacím co tepu do zdí rap můj balvan se valí dál vytáhnu střep z mýho hrdla abych mohl jet chápeš Paulie 2006.