Paulie Garand.

Imprese ulic.

Dva tisíce deset.

Posloucháš Haranta!!!

Znám tu kavárnu, zamrzlý schody,

ve voknech ještě starý vánoční ozdoby.

Byly doby, kdy jsem tam chodil sedat, pít pikolo,

myslet si že jsem Robert De Niro.

Teď chodím kolem jak Woody Allen

s úsměvem po kapsách a s elegantním svetrem.

Za rohem strach, mý starý kecky šlapou prach,

dlažební kostky, aristokracii.

Město je plný výloh a figurín,

hladím pudla, dávný chvíle, vím jsem

in, in, in, in - telektuál.

Nosím si safíry rapu po kilech a sedám o podál.

Chodím pod vítězný oblouk, kde to fouká,

ztrácet klobouk, utrácet čas.

Pak jdu po ledu, voním, kloužu až spadnu,

lehnu a nevstanu.

Víš, že mi nemůžeš vstupovat do svědomí,

znám to, je to nepříjemný,

ale mám-li říkat co se sluší a patří,

ptejte se jiných a zkušených.

Moje imprese jsou zrádný,

jsou studený, mizej a smrděj cibulí.

Duši města nevytlučeš z vrbovýho proutí,

zajíce při činu nechytíš napoprvý.

ref. (2x)

Takže pamatuj na imprese ulic.

Veškerý momenty se vytratily z oken.

Pamatuj, že ne pro nic za nic

bodáš do noci až vyteče den.

Tam kde je podloubí a kde se skloubí pár židlí

a čísník donese pár lahví, je fajn,

vždyť to sama znáš, když se otíráš

o starý manšestrový sako.

Pusa od kafe a pocta pro tebe,

moje město a Liberecký Hombre.

Ruku na srdce a vyžehlený límce

pro všechny bobánky z ulice.

Pro prima baleríny co vidím vyplout

z půlnočního baru stereo pout.

Lampa si vzpomenula vyloudit

poslední koláč světla na pisálkův hábit.

Jsem jako Jack Dawson, mám skicák a škandy

a každou minutou hážu ofinou

pro tu jedinou impresi,

co mi vydrží na dlouhý časy.

ref.

A tak pamatuj na imprese ulic.

Veškerý momenty se vytratily z oken.

Pamatuj, že ne pro nic za nic

bodáš do noci až vyteče den.

ref.

Takže pamatuj na imprese ulic.

Veškerý momenty se vytratily z oken.

Pamatuj, že ne pro nic za nic

bodáš do noci až vyteče den.