Stěny dvou těl

D9

odkrývá bolestně dál

vůně zrání v pustých nám temných očích

zbyl vláční slib barvou tvých chyb

než řeknou

Strom ten náš cit, jak květ co zní

vzal sebou

V tichu září

slabost těl jenž na okraj jde

psího vína co kolem nás jak láska zná

točí se dál, naposled vám

je zlou?

nemusí brát, stačí co má

je tvou?

R: Jsou mých povzdechů

jsou tvých průzračností

jsou mých doteků

jsou tvých hledání v nás

v odvaze žít

Břehy jsou z nás

bodem tím jsme na každém z nich

kde touží srdce je mást, otevřou část

plodům věčným, zralým, krásným

už jdou

tichý přelet lásky slyší

co jsou

Jsou mých zpovědí

jsou tvých vyznání nám

jsou mých prožitků

jsou tvých srovnávání

jsou mých zatmění

jsou tvých poznání

jsou mých záchvěvů

jsou tvých nekonečných zapomění