Kam zmizel dům co na předměstí stál

útulnej bar a za ním malej sál

u starejch rozviklanejch stolů

my sedávali spolu tam kdo měl ruce hrál

Džúboxy v koutě ještě nestály

písničky od boku se hrávaly

když z nocí dělali jsme rána

byl jako bílá vrána kdo první šel by spát

To byl čas kdy jenom pro nás se točil svět

a jeden druhýmu tu neměl co závidět

my jenom zpívali na mravy nedbali

a ten kdo měl přes třicet byl kmet

Hostinská psala účet na tácky

desítky čárkou křížkem dvanáctky

čas tenkrát nebyl naším pánem

my připíjeli ránem všem narozeným dnům

Pak tiše zaklapli jsme futrály

u baru chvíli mlčky postáli

poslední hvězdy venku hasly

i slunci bylo jasný že večer jsme tu zas

To byl čas kdy jenom pro nás se točil svět

a jeden druhýmu tu neměl co závidět

my jenom zpívali na mravy nedbali

a ten kdo měl přes třicet byl kmet

a usnula řeka a usnula kytara jen tak ze spaní díky