1. Dávno se známe, dávno víme

čím jsme si blíž a čím jsme dál

dávno se ve dvou pokoušíme

číst co čas nedopsal.

2. Víš trochu víc než náhlý známý

znáš moji kůži, tep i hlas

hádáme, kdo z nás víc se brání

odložit cit na rozkaz.

R: Náhodám mlčky překládám

nahé otázky tvých doteků

když ztrácíme síly

a láska v té chvíli

má příchuť útěků.

3. Ptáme se tmy, už známe rána

stesk černobílých loučení

spánek se vzdal, noc je nedospána

zbývá pokušení.

R: Trápení tiše kreslím slova

když samota tvé oči má

a nadbíhám času

jak vítr tvým vlasům

jak touha tvá i má.

4. Málo se známe, málo víme

čím jsme si blíž a čím jsme dál

dávno se ve dvou pokoušíme

číst, co čas nedopsal

číst, co nedopsal.