1. Až mi jednou vyrazí z nebeskýho depa černej vlak

a naloží mi na vagóny všechny hříchy starej náklaďák

snad mě věčnej prúvodčí moc nepohrozí - normálně jsem žil

a všechny lidský zákony jsem jako každej skoro denně ctil.

To ta krásná příroda mě naučila jak pokorně žít

a máma s tátou kudy se má a kudy nemá po životě jít

a když k ohni všichni vstávali a někdo k nebi něco řek

byl jsem vždycky trochu na měko

zvlášť když mě někdo přikryl jednou z dek.

R: Nikdy nebudu se za to všechno stydět

nikdy nebudu si otázky klást.

Hmi

jestli nebylo by něco trochu lepší

kde bych znovu mohl vrátit čas.

Mám duši opálenou ze souhvězdí jisker

a budu vonět kouřem budu mít nůž

Hmi

těm co učili mě číst v tuláckejch listech

budu do smrti děkovat už.

2. Až mi jednou vyrazí z nebeskýho depa černej vlak

vezmu svoji KPZ-ku, co když někde zastavíme pak

pak ještě omluvím se bráchovy, já to nikdy vážně nemyslel

a budu čekat jak vypadá ten co se mnou, celý život se mnou šel

R: Nikdy nebudu se za to všechno stydět

nikdy nebudu si otázky klást.

Hmi

jestli nebylo by něco trochu lepší

kde bych znovu mohl vrátit čas.

Mám duši opálenou ze souhvězdí jisker

a budu vonět kouřem budu mít nůž

Hmi

těm co učili mě číst v tuláckejch listech

budu do smrti děkovat už.