1. Ještě púlnoc hledá nás skryté někde v mlázích, v březích nad řekou,

ještě se měsíc mezi mraky ještě neskryl se svou touhou staletou,

ne ještě nevychladl uhlík ten co měl Wabi Daněk kdysi

a co my všichni měli spolu po kapsách,

ale když spomenem si na písničku jakoby na řasy nám rosou někdo sáh.

2. Kalendář vzal to s námi skrátka, my ještě plní citú nepřestali snít,

a věci spravodlivé chránit a jako mušketýři zákon práva ctít,

ale když cynizmus nás našel, sevřeni zústali jsme stát

poznali že k bolesti není třeba ran,

někdy jsme nevěděli že v prosřed, v prostřed lidí člověk,

že múže být tak sám.

3. Nebudem hodnotit a spílat, nebudem smutní, tak to bylo a bude zas,

to co měli jsme mít kdysi budou po nás jiní, takový je čas

ale to určité už víme, ža jsme si nikdy srdce s citem

ani dúvěra a láska nekouká

a že je stejně strašně krásný, když vlak před tunelem trempúm zahouká.

4. Nebudem hodnotit a spílat, nebudem smutní, tak to bylo a bude zas,

to co měli jsme mít kdysi budou po nás jiní, takový je čas

ale to určité už víme, ža jsme si nikdy srdce s citem

ani dúvěra a láska nekouká

a že je stejně strašně krásný, když vlak před tunelem trempúm zahouká.