Bůh deště, rozezlen a povoliv své vzpouře,

vychrstl chladný proud, jenž stéká ze mraků

a kape na hřbitov, a s chuchvalcema kouře

hned zvětšil úmrtnost předměstských chudáků.

Má kočka děsící se oblačna a kouře,

se svíjí na zemi, má úzkost ve zraku,

a duše básníka sní v okapové rouře

se smutným fantómem a s hlasem přízraku.

Zvon hlučně naříká a dřevo v kamnech kvílí

jak velké hodiny, které se nachladily,

a zatím při kartách, jež páchnou koudelí

a jež jsou dědictvím po vodnatelné tetě,

kluk s dámou hovoří o starodávném světě

a blouzní o láskách, jež dávno zemřely