Po chodbách zámku kráčím

noc se snáší

V hedvábnou síť

protká ji měsíc

Chtěl bych ti přát

ať už kdekoliv jseš

a cokoli činíš

krásné probuzení

Století jak krátký úsek času

co stihneš, co můžeš

snad vyrýt větu

Chtěl bych si sáhnout

na tvůj stín

do vlasů dát si jej

utéci s ním

Po chodbách zámku kráčím

tma se loučí

světlo a den

stěnám vrásky odkryl