Ležel jsem u řeky, obloha bez mráčků,

v tom vedru byly ryby s rybáři na jedný lodi.

Šplouchání vody, bzučení čmeláčků,

a od hladiny odraženejch tisíc sluncí ve větvích.

Přišla tiše jako sen, ramínko tetovaný,

piercing v břiše a dredy ve vlasech.

Přišla loukou vlčích máků, šatičky květovaný,

a pleť bílou, tak bílou, jako padlej sníh.

Drobounká zrzka se smutnejma očima

svlékla se na břehu ve stínu olší.

Já, ukryt v trávě, trpím a přemítám,

jestli mě nevidí, nebo mě zkouší,

jestli mě nevidí, nebo mě zkouší.

Pak skočila do proudu, kde se voda točí.

Já cítil slastnou bolest Amorova šípu v hrudi.

Hlídal jsem šatičky v trávě, nemohl z nich spustit oči

a těšil se až se vrátí, vykoupaná a svěží.

Jako korálky na nit den navlékal hodinu za hodinou,

s večerem hukot řeky sílil, až jsem si musel zakrejt uši.

Už dávnou jsou všechny holky v kraji pod peřinou,

ale šatičky květovaný dál v trávě leží.

Drobounká zrzka se smutnejma očima

svlékla se na břehu ve stínu olší.

Já, ukryt v trávě, trpím a doufám,

že mě vidí a že mě zkouší,

že mě vidí a že mě jen zkouší.