Anděli, prosím, podrž mou duši,

ještě ne zlomenou, jen ztracenou v touze.

Kopyta vraníků na Nebe buší

za všechny zrozený v kalný strouze.

Tisíckrát proklet a poslán k čertu,

v kořalce utopím tuhletu noc.

Možná jen ze strachu, anebo z žertu,

věřím ti, anděli, že máš tu moc.

Anděli, prosím, podrž mou duši,

a zbav ji všeho, co jí nepřísluší.

Jako jarní řeku ledových ker.

Bez tebe ztrácím směr.

Anděli, prosím, podrž mou duši,

a zbav ji všeho, co jí nepřísluší.

Předaleká cesta do vyšších sfér.

Bez tebe ztrácím směr.

Na polní cestě pod topoly

maškarní průvod rakev nese.

Někdy se Nebe hroutí pro cokoli,

i Země v hloubi občas zachvěje se.

Anděli, prosím, podrž mou duši,

Země ji pálí, Nebe drtí.

Hlava to nebere, jen srdce tuší,

že Smrt se u cesty jako had kroutí.

Anděli, prosím, podrž mou duši,

a zbav ji všeho, co jí nepřísluší.

Jako jarní řeku ledových ker.

Bez tebe ztrácím směr.

Anděli, prosím, podrž mou duši,

a zbav ji všeho, co jí nepřísluší.

Předaleká cesta do vyšších sfér.

Bez tebe ztrácím směr.