1. Každý večer ho potkám, kráčí sám ulicí,

dívá se dlouze na dům svítící,

pak si ke stolku sedá a mě stále nevnímá

pane odval ten kámen, který na srdci má.

2. Každý večer ji vídám už pár týdnů snad

a její letmý úsměv, ten nedá mi spát.

pak si ke stolku sedá a mě stále nevnímá,

pane odval ten kámen, co na srdci má.

R: Tisíce zamčených dveří v sobě každý ukrývá

a zákon zatažených záclon každý z nás v patách má.

Po pádu každodenních lavin, bludný balvan zůstává

sedím tu sama a ty sám, tak ti ruku podávám

3. Dívá se na mě a možná to ví,

že chodívám nocí, abych chvíli byl s ní.

Snad jednou mi poví, to co já už dávno znám,

pane odval ten kámen, co na srdci mám.

pane odval ten kámen