Mráz ledových plání do kostí jehly vráží

a otrávená dýka strachu tvou myslí proniká

v očích sůl jak skelný písek a únavy snad sto let

jen spánek nepřichází na cestách ztracených

Karmínové bouře co nad obzorem táhnou

pláštěm rudých stínů temné síly skrývají

a démoni z dávných časů jak vraní hejna krouží

jak vlčí smečka hladová když cítí tvou krev

Na cestách marně hledáš ztracené brány času

a duší rozervanou se táhnou jizvy dní

jen Höldorion, to kouzlo sílu dává

když sípající dech se krátí a blíží se cíl

Höldorion, ta zem zaslíbená

už otvírá brány, ty slyšíš ten hlas

hlas Höldorion

Höldorion, ty oltáře bohů

jak démanty snů a poháry kouzel

je Höldorion

stačí jen pozvednout číše

a plnými doušky pít

ztracený ráj zraněných duší

jsou brány Höldorion

stačí jen pozvednout číše

a plnými doušky pít

ztracený ráj zraněných duší

jsou brány Höldorion