Sedí sám a něco ho tíží,

černé vlasy mají kovový lesk

ruka je pevná v očích klid

pár vrásek a na duši stesk.

Nemá domov, kde by ctil svou víru,

nemá právo žádat o co by chtěl

ztratil všechno co mělo svou cenu

a všechno co měl.

R: Nevnímá obzor v dáli, není Kryštof Kolumbus

cítí jen proužek dýmu a zpívá si skalpovací blues

žij jak umíš, měj nás rád, vyndej starou

indiánskou dýmku míru

žij jak umíš, měj nás rád, potom možná

zapomenem na sekyru

Žij jak umíš, měj nás rád, vyndej starou

indiánskou dýmku míru

žij jak umíš, měj nás rád, a pak možná

zapomenem co bylo dřív

Čte si dál svou stařeckou mapu, vidí řeku plnou vody a ryb

vedle ní svou překrásnou ženu a spousty chyb

R: Nevnímá obzor v dáli...