Když ráno Slunce přes mlhy vychází,

to sebevrazi skáčou z mostů do mlází,

jsou ještě mladí, krásní, ale všichni jsou už mrtvý,

na oběd nepřijdou, ani o půl čtvrtý,

o smrti psát, mi přijde důležitý,

vždyť ani nevíš, jak bys chtěl umřít ty,

nic to nezmění, ale měl bys být připravený,

zvládneš pak líp odchod na onen svět, ničím nepodložený,

budeš klidný v hrobě hnít, bez pocitu vinny,

konečně budeš chlouba celý tví rodiny,

všechno špatný se zapomene během hodiny,

nezhoříš v pekle, budeš hodný sukně hospodiny,

no tak už se rozhodni, všechno je tvoje vina,

tvůj svět se hroutí, jako hrad z domina,

ale krok vpřed, vyřeší vše...

...se nekoná zádušní mše,

no tak už se rozhodni...

...budeš mít vše,

no tak už se rozhodni...

...a skoč.