Mám do třiceti daleko

v bocích se houpám z jedné strany na druhou

vyhýbám se kamení a loužím

stejně tě zas nedohoním, pospícháš

Kam míří tvoje kroky to vím

ze školy do knihovny a pak hned domů

Seš mi na hony dnes vzdálen

čemu věnuješ své myšlenky , komu

Chci být nejkrásnější postavou tvé vypůjčené knížky

budeš mě lehce držet ve svých rukou

na stůl mě opatrně položíš k ránu

barevnou záložkou svou paměť podpoříš

Oči za brýlemi ukryté

jsou pro mě výkladní skříní klenotníka

Pod nosem ti vyrašil dospělý knír

kolik je ti roků, nikdo neví

Chci být stolní lampou, kterou si každý večer svítíš

budu lehce blikat v rytmu vášnivého tanga komparzitu

a jestli i potom nepřestaneš číst

na sto kousků se žárlivostí rozskočím

Ani jediný úsměv mi nedaruješ

jak je jen možné, že tak dlouho vydržíš sám

je určitě moc lásky, je určitě moc lásky

né né, né né tomu se říká sebetrýzeň.