Když otevírám dům tak můj návrat provázen je závratí

dům patří už jen snům a náš příběh se v nich zpátky navrátí

proč paměť mám, proč i návrat ve mě něco probudí

Když otevírám skříň, oblak vůně z prádla lehce vyletí

mě stačí někdy míň a pak náhle dostaví se dojetí

proč paměť mám, proč i vůně něco ve mně probudí

jsem číslo v osudí

Já dávno vím, že i vůni může vítr času svát

tu vůni, kterou ty jsi míval rád

Ten vítr vál, vzal tvé dotyky

ten vítr vál, neznal okliky

a vál i dál, když jsem zoufalá

jen v návrat lásky doufala

Ten vítr vál, všechna světla zhas´

ten vítr vál, byl to vlastně čas

a vál i dál, v koutech důvěrných

kde dávno dávno zněl tvůj smích

Když otevírám stůl, tak jsem čtením tvého písma posedlá

má hlava je jak úl, a náš příběh rázem si mě osedlá

proč paměť mám, proč mě zašlé písmo o chuť ochudí

jsem číslo v osudí

Já dávno vím, že i písmo může vítr času svát

a s ním krátkou větu - mám tě rád

Ten vítr vál, vzal tvé dotyky

ten vítr vál, neznal okliky

a vál i dál, když jsem zoufalá

jen v návrat lásky doufala

Ten vítr vál, všechna světla zhas´

ten vítr vál, byl to vlastně čas

a vál i dál, v koutech důvěrných

kde dávno dávno zněl tvůj smích

Ten vítr vál, vzal tvé dotyky

ten vítr vál, neznal okliky

a vál i dál, když jsem zoufalá

jen v návrat lásky doufala

Ten vítr vál, všechna světla zhas´

ten vítr vál, byl to vlastně čas

a vál i dál, v koutech důvěrných

kde dávno dávno zněl tvůj smích