Slavím si svůj velký svátek

nejcennější ze svých ztrát

kdy z mého srdce zmizel kráter

a nahradil ho svěží sad

láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl

Zastřela jsem svůj zrak dálkou

slibujících prostorů

vždy hotova se štěstím zalknout

však v síti vetchých snů

láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl

Nekonečně jasná zář

náhle oslovila zatmění mé

dala mým očím pít nápoj poznání

už mi pouze čísi hlas

dal i uším mým se rozpomenout

odkud já slýchávám to své volání

Dnes už vím, jak bylo snadné

tvoje kroky přehlédnout

vždyť z dálky duše trápí chladem

a teplem dýchne první kout

láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl

Nekonečně jasná zář

náhle oslovila zatmění mé

dala mým očím pít nápoj poznání

už mi pouze čísi hlas

dal i uším mým se rozpomenout

odkud já slýchávám to své volání

Dnes u vím, jak bylo snadné

tvoje kroky přehlédnout

vždyť z dálky duše trápí chladem

a teplem dýchne první kout

láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl

Láska tvá navždy odhodila tehdy moji

nedávnou

bilou hůl

láska tvá navždy odhodila tehdy moji

bílou hůl