Já jsem jen pouhým stínem tvým

čím dál tím víc to vím

doteků tvých zbavená

teď se schoulím znavená

kam, řekne svět

Já jsem jen pouhým stínem tvým

když neříkáš, co smím

když tu sedíš bez hnutí

a bez náhlých vzplanutí

když jsi jak led

Proč jsem tak málo, málo tvou

když toužíš jít hřát se na nás dvou

v mých očích most,

jen jít po něm zas jako dřív

vesmír lásky ti dám

ve mě dýchá, je sám

tolikrát vzdálený tvým objetím a snům

Je milion cest, nekončí čas

ať jdem kam jdem, je v nás

jen já za svým souhvězdím

jak ten motýl letím dálkou

zase zpět

Já jsem jen pouhým stínem tvým

čím dál tím víc to vím

bez tvých dlaní horoucích

bez tvých očí planoucích

můj jediný